Jistě pro Vás nebude překvapením, že se jmenuji Zdeněk Košťál. Na tomto světě pobíhám od roku 1989, sedmým rokem jsem studentem Gymnázia Břeclav, kde se za rok pokusím odmaturovat. Ve světě internetu vystupuji jako kodér na volné noze a občasný webdesignér.
Náladový, ale jenom maličko. Někdy jsem optimista a pohodář, kterého nic nerozhodí, jindy nevrlá kupička neštěstí. Je to dosti relativní. Mou náladu také hodně ovlivňuje počasí – miluji slunečné dny, kdy je obloha jako vymetená nebo naopak bouřky, kdy pociťujete zvláštní směsici strachu a vzrušení. Jsem upovídaný a zvědavý. Někdy umím držet jazyk za zuby, jindy se neudržím. Mnohé to dohání k šílenství.
Inteligentní a černý humor, nepohrdnu dobrým kameňákem. Mám rád chytré, slušné a upřímné lidi, co se nepřetvařují.
Jako snad každý kodér piji kafe (za pomyslný vrchol považuji 3 v 1, které si však kvůli stálému nedostatku financí nemohu dovolit), ale jako hlavní pohon mi slouží džusy (v češtině neexistuje dostatečně silné slovo, jímž bych popsal svůj vztah k džusům Cappy, především Jablko & hruška).
Mám rád také kvalitní seriály a filmy, nejlépe válečné, ale nepohrdnu fantasy a dobrým scifi. Jmenovitě Bratrstvo neohrožených a Ztraceni, z filmů pak Zachraňte vojína Ryana, Válka světů či pohádkově kouzelné Letopisy Narnie. U opravdu dobrých filmů přemýšlím ještě nad titulky a užívám si nastolené atmosféry.
Z hudby upřednostňuji soundtracky, které neruší a vytváří příjemnou pracovní atmosféru. Za nejlepší, které vlastním, považuji Letopisy Narnie, Dobu ledovou 2, Bratrstvo neohrožených a Želary. Z té „obyčejné hudby“ se vyhýbám hip-hopu, rapu nebo dechovce. Můj styl není vyhraněný, poslouchám U2, RHCP, Moby a Coldplay, stejně jako Will Young (styl 30. let 20. století, který beru jako vrchol dokonalosti). Zbožňuji klavírní koncerty – ticho a čisté klidné tony nenechají myslím nikoho chladným, takže Rob Costlow s jeho pianem a melodické skladby ze hry The Sims jsou pro mě drogou.
Mám prostý a jednoduchý, avšak těžce splnitelný cíl – dotáhnout to jednou stejně daleko jako osobnosti českého webdesignu. Chci, aby se nad mými stránkami lidé pozastavili a žasli.
Bohužel poslední dobou čtu jen knihy o webdesignu, protože se dál usilovně vzdělávám a tak se k obyčejné literatuře jen tak nedostanu. Ale nemohu si odepřít weblogy, zápisníky a deníky profesionálů a nadšenců.
Tento web slouží jako má osobní prezentace, souhrn nápadů, názorů, postřehů a věcí, s nimiž se s Vámi chci podělit. Byl spuštěn po dlouhých porodních bolestech počátkem jara roku 2007.
© 2007 Zdeněk Košťál, pohání WordPress s Texy!